Jak se vy jako provozovatel hudebního klubu a člověk, který se na brněnské kulturní scéně pohybuje již řadu let díváte na vznik vydavatelství Indies?

Vydavatelství Indies Records vzniklo v hlavách jistě již dávno před revolucí. Realizace myšlenek, přání a asi i snů pak přišla hned v prvních dnech naši novodobé svobodné společnosti. Zpočátku se jednalo o součinnost více lidí. Postupně, možná i s poznáním, že jde mnohdy více tak trochu o „řeholi“ než o prosperující podnikání, se kádr ztenčil. Tak už to bývá, a dnes fungují jako tři samostatné divize se svou distribucí. V jiné rovině pak je prodejna Indies, dnes v Poštovské ulici v Brně, která je významným propagátorem a šiřitelem výsledků práce již zmíněných vydavatelských segmentů Indies.

Jak hodnotíte oněh dvacet let existence Indies?

Od počátku jsem velkým obdivovatelem té obrovské snahy a úsilí postavit se komerčním vydavatelstvím a médiím, která předkládají pouze vysoustruženou komerci. Obdivovatelem té až buldočí vytrvalosti vyhledávat, prosazovat a všemožně pomáhat těm tisícům drobných hudebníků, básníků, výtvarníků…. A nabízet tak zcela jinou kulturu, než jakou nám přináší denodenně s neuvěřitelným tlakem naše milá komerční paní „PopKultura“ s přívěškem Michala Davida na krku. V případě Indies mám na mysli kulturu spojenou se vzděláváním, s čistotou úmyslu tvořit, alespoň na počátku, sdělit něco ať už vážného či bláznivého, ale po stránce citů a pocitů ryzího. A přestože dnes ne všechny produkty Indies mohu za sebe akceptovat bez výhrad, je existence Indies po dvaceti letech tak trošku zázrakem. Tak trošku důkazem, že hledání kvality i proti tomu obrovskému proudu komerce, kam bezezbytku dnes patří i Olympic a Lucie s jejich původem nekomerčními otci Jandou a Kollerem, má smysl. I když je to mnohdy jen hořká dřina, která je pak k večeři.

Jak se během těch let stihlo Indies prosadit oproti velkým vydavatelstvím?

To, že se toto vydavatelství prosadilo je zřejmé. Pojem Indies je všeobecně známý. Ale konkurovat nemůže. A hlavně nechce, i když to zní hloupě. No přece nebudou vydávat Pepu Laufera nebo jiné charakterní zpěváky jen proto, aby se k lidu vetřeli a takto z nich důkáty vydobyli. Tak to prosím ne, kvůli tomu tady chlapci zřejmě nejsou.

Změnila se za tu dobu nějak jejich produkce?

Rozhodně se jejich vydavatelský sortiment značně rozšířil. Tady vidím jednak rozumné přizpůsobování se celému hudebnímu spektru, tedy jakési nezávislé poptávce. A jednak určitý velmi slušný kompromis. Třeba ve smyslu hesla „nemusíme nějak moc bohatnout, ale nemůžeme prodělávat“. Takže od bigbítu a undergroundu a písničkářů v počátcích se dnes dočkáváme i jazzových projektů, etna, alternativy, lidové hudby, dokonce autorských čtení a písniček pro děti.

Kteří z umělců patří k těm, jež vydavatelství objevilo a pomohlo jim v kariéře?

Určitě si nevzpomenu na všechny a taky příliš nerozliším pojmy objevilo a pomohlo, to bych mohl narazit. Ale například jeden z pojmů nebo oba by si určitě vybrala Radůza, -123min, Psí vojáci, Už jsme doma, Gipsy.cz, Tara Fuki, Iva Bittová, Traband, a spousta, opravdu spousta dalších.

Existují na jižní Moravě ještě některá další nezávislá hudební vydavatelství?

FT Records, ale další? Dělá mi potíže vzpomenout si na ně, omlouvám se.

Co podle vás přispělo k faktu, že se Indies stalo z malého vydavatelství respektovaným partnerem na hudebním trhu?

Již jsem naznačil na začátku, myslím si, že vytrvalost, pracovitost, vzdělanost v daném oboru a smysl pro rozlišování hodnot, věřit v prosazení kvality proti škváru, aspoň maličko na malou chvilku. To jsou hlavní důvody, proč se z malého vydavatelství nestalo sice moc velké, ale přesto respektované a uznávané. A pak je důležité, aby byl po ruce nějaký tahoun, věčný trubač „dopředu“, takový dobrý, ale s prohrou nesmiřitelný medvěd, který je motorem všeho kolem záměrů party zvané Indies. A takovým tahounem je Milan Páleš. Ten byl také spoluzakladatelem občanského sdružení Otaart, které deset let ve Staré Pekárně dělá program. A i on byl v počátku mimo jiné spřadatelem plánů a ideí Hudební Kavárny Staré Pekárny.

Jak a jak dlouho spolupracuje klub Stará Pekárna s vydavatelstvím?

Tak to by bylo na další povídání. Stará Pekárna měla deset let, a tak spolupráce s Indies měla taky deset let. A kdyby Stará Pekárna vznikla před dvaceti lety, pak by to bylo přesně dvacet let spolupráce. Dovolím si za Starou Pekárnu a občanské sdružení Otaart tímto všem z Indies včetně Jarka Fialy za pultem zmíněného obchodu v Poštovské ulici popřát strašně moc pěkných desek a strašně moc dobrých pocitů z boje proti té přihlouplé a odulé paní „Kultuře populární hudby“.