Veronika Bartošová – zpěv, Jan Kasal – soprán saxofon, Mikuláš Horský – kytara, Pavel Tichý – baskytara, Jan Jovbak – bicí, Radim Slezák – perkuse

Živelná a povedená fúze world music a latinskoamerických, jazzových a funkových stylů se nezdráhá mazaně zařadit do toho proudu i české lidové motivy jako Anička dušička či Byla cesta ušlapaná. Nejedná se ovšem o nějakou žánrovou exhibici, která by měla ukázat, co všechno tihle muzikanti dokážou zahrát - jde o radostné a nápadité využití stylových struktur, jež jsou osobitě pojaty. Vokál Veroniky Bartošové přetéká energií a živelností. Kapelu baví experimentovat a nacházet neprošlapané pěšiny v pralese hudební kreativity. Výbušná směs funky latiny říznuté moderním jazzem

Michael Kubesa – zpěv, Petr Uvira – kytary, zpěv, klávesy, zvuky, ruchy, Jiří Pater – baskytara, Patrik Benek – bicí, zpěv, tleskání, bouchání, Víťa Halška – šaman, perkuse

Kapela Ladě vznikla v roce 2005 a kolem skupiny se postupně podařilo soustředit publikum, pro které je večer ve znamení „dark blues“ nebo „neurvalého šansonu“ vždy silným zážitkem. Skupina občas hraje i v akustičtější podobě, ale ani v této formě její písničky neztrácejí nic na své syrovosti a autentičnosti. Třetí album nazvané Kalná (2011) je extrémní: mrazí při něm v zádech a slzí při něm oči. Je vyhrocené, je vysekané z dřeně nocí a dnů, je to samet i rašple. Pokud máte rádi procházky naboso po ostří nože pod oblohou plnou hvězd, přijďte.

Lucia Piussi – zpěv, kytara, texty, Peter Bálik – kytara, hudba, Jakub Kratochvíl – kytara, zpěv, Juraj Mironov – baskytara, klávesy, zpěv, Agnes Lovecká – bicí, housle, zpěv

Kultovní kytarovka Živé kvety byla založena v roce 1994 v bratislavském divadle Stoka. Živé kvety nehledají nová, módní hudební zákoutí ani si nepohrávají s dnes tak vzývanou „progresivní“ elektronikou. Hrají řízný bigbít s množstvím melodických nápadů. Ženský prvek (dvě ženy v pětičlenném obsazení) v jejich muzice nelze přehlédnout ani přeslechnout. Hudba ale možná ani není tím nejdůležitějším: kapele sice nechybí rockový tah na branku a punková energičnost, ale zcela zásadní složkou projevu kapely jsou velmi osobní či naopak společensky angažované texty zpěvačky Lucie Piussi ve spojení s jejím přirozeně živelným zpěvem

Maria Victoria (Kuba) – flétna, perkuse, Petr Smetáček – klávesy, perkuse, zpěv, Jan Burian – kytara, perkuse, zpěv

Los Rumberos Trio je nejmladším přírůstkem do rodiny kapel sestavených Petrem Smetáčkem. Stejně jako v případě svých větších příbuzných (osmičlenných Los Rumberos a dvanáctičlenných Los Rumberos en Grande) je základem repertoáru afro-kubánská hudba, na kterou se Petr specializuje (loni dokonce vydal vůbec první české CD s tímto žánrem). Setkáte se tu s rytmy jako mambo, son montuno, cha-cha-chá nebo třeba i afro, a to ve skladbách vlastních i převzatých. Členové tria jsou staří známí z „klasického“ Los Rumberos: kubánská flétnistka Maria Victoria a kytarista Jan Burian. Oba dva zde navíc hrají též perkuse, což společně s Petrovou speciální soupravou tvořenou piánem a perkusemi umožňuje plnohodnotnou interpretaci afro-kubánských rytmů i v tomto triovém obsazení

Andrej Novik – zpěv, Laura Kopecká – zpěv, Michal Hroza – klarinet, saxofon, zpěv, Mikuláš Kroupa – klarinet, zpěv, Jan Žemlička – el. kytara, Daniel Hůle – ak. kytara, akordeon, zpěv, Štěpán Černoušek – baskytara, Filip Hrubý – bicí

Ahmed má hlad je pověstný svou koncertní živelností a bouřlivými tanečními kreacemi publika. Kapela hraje vždy nadoraz a dostává se jí vřelého přijetí. Skupina tak potvrzuje své výsostné postavení v oblasti českých souborů zabývajících se etnickou hudbou. V repertoáru kapely jsou chytlavě odpichové lidové písničky z východní i jižní Evropy – Bosny, Kosova, Makedonie, Chorvatska, Bulharska, Ruska, Polska a Ukrajiny. Syrový garážový přístup, vlastní nadupaným punkovým kapelám, se tu mísí s lidovou melodikou.

Zuzana Hanzlová – příčná flétna, zpěv, Antonín Hluštík – elektrická kytara, zpěv, Michal Šmíd – akordeon, akustická kytara, zpěv, Jaroslav Richter – mandolína, Michal Hroza – saxofon, klarinet, Jan Vondryska – trubka, Ondřej Tichý – kontrabas, Jan Pydych – bicí

Úderná směsice klezmeru, balkánských dechovek, živelnosti a punku, tedy muzikantských záležitostí, majících stejné východisko: tančící hospodu či dav dobře se bavících lidí před pódiem. Neodolatelně a muzikantsky suverénně rozhoupaný Dýchánek šlechtí i hudební odlehčenost pracující s aranžérskými fígly: švitořivými i rockově nabroušenými.

Tubabu znamená v řeči Malinků a Bambarů označení bělochů. Tubabu je také pětice bubeníků, hrajících na tradiční západoafrické nástroje. Živelnost, nasazení a maximální prožitek. Tubabu se na koncertech nikdy nešetří. Budete tančit! Skupina vznikla v roce 2000, nástrojové obsazení vychází stejně jako repertoár z podoby této hudby v oblastech Západní Afriky, kde se uplatňuje kulturní vliv etnik jazykové rodiny Mandingo, zejména etnika Malinké (patří sem především Mali, Guinea, Pobřeží Slonoviny, Burkina Faso).

OIT = Orchester Ivana Tomoviča

Alexandra Dimitroffa (Bulharsko) - zpěv, akordeon, Sebastian Kunzke – tuba, Martin Gerwig – trubka, zpěv, Stefan Fräntzel – klarinet, soprán saxofon, zpěv, Snorre Schwarz - bicí, zpěv

Di Grine Kuzine alias Zelená Sestřenice (název slavné písně v jidiš) je pětičlenná kapela, žánrově sama sebe zařazující pod všeobjímající hlavičku "Klezmer-Balkan-Ska-Folk-HipHop-Salsa-Pop-Punk-Rock". Z berlínských pajzlů postupně došla přes šest CD a stovky koncertů až ke globálnímu úspěchu. Pro skupinu je charakteristické eklektické sojení dixielandu z New Orleans, melodií z bosenských hor a pódiového nasazení hodného livepoolského Cavern Clubu. Šarmantní sound, originální a inovativní adaptace tradičních a známých skladeb, hudba srdce Evropy, mnohojazyčný a mnohoznačný taneční orchestr. Soubor se cítí jako doma na pódiích v Oděsse, Kodani stejně jako v Lisabonu. Energie, Inspirace, Radost i Bolest v jednom. Nic lepšího jsme v rámci etnofestivalů ještě do Pekárny nepřivezli!

Robert Fischmann – zpěv, příčná flétna, whistle, Vojtěch Jindra – akustická kytara, perkuse, zpěv, Tomáš Görtler – akordeon, zpěv, Michal Wroblewski – soprán saxofon, alt saxofon, Petr Tichý – kontrabas, Jan Chalupa – bicí

Bran, to je šest hudebníků, kteří přinášejí do střední Evropy to nejlepší z bretonské hudby. Hudba kapely, nově navíc obohacená o saxofony, se pohybuje na rozhraní tradice a současnosti, mezi hledáním kořenů i hudebním kosmopolitismem. Poslední album přináší opět hudbu keltské Bretaně – tradiční tance a písně s mystickým nádechem, ovlivněné starými bretaňskými legendami, dobrodružstvím, melancholií zpěvů moře. V bretonštině bran znamená havran, posel z keltských legend.

Lubor Pokluda – klarinet, Es klarinet, barytonový saxofon, Martin Krajíček – mandolína, kytara, banjo, Jaromír Zámečník – bajan, David Křížek – tuba

Jak prozrazuje slovní hříčka v názvu kapely – „Klezmer“ a „Mehrin“ (hebrejsky Morava), základem repertoáru jsou klezmerové „standardy“, tradiční melodie, které v minulosti zněly ve střední a východní Evropě, široké „vlasti“ Židovstva, na svatbách a jiných (nejen židovských) slavnostech a oslavách. Zároveň ale soubor podniká – zcela v duchu kočovných a přizpůsobivých tradičních klezmerů – hudební výlety mimo tuto stylově úzce vymezenou oblast, za židovskými muzikanty na Balkán, na Blízký Východ či do Nového Světa (swing, tango)